MAJÍ MORAVSKÁ VÍNA ŠANCI VE SVĚTOVÉ KONKURENCI?

Nedávno mi tuto otázku položil jeden z návštěvníků našeho vinného sklepa. Prý on koupí raději zahraniční červené, protože ví, že bude dobré. Musel jsem se usmát. A nejen proto, že víno sám vyrábím, a tedy jsem už kdysi vsadil na to, že šanci mají.

Tehdy jsem totiž měl za sebou čerstvou zkušenost s ochutnávkou moselských vín, kterou uspořádali Vinaři Vrbice pro své členy. Ochutnali jsme čtrnáct různých vín od různých výrobců v cenové relaci 180-350 Kč. Prvních pět vzorků bylo skutečně zajímavých. Vína byla pěkná, aromaticky příjemná, výrazně minerální, poctivá. Jenže to šesté, osmé, desáté… bylo tak nějak uniformně stejné.

Při této ochutnávce jsem pochopil, proč na etiketách světových vín nenacházím analytická čísla, která sám tak poctivě uvádím, abych dal zákazníkovi co nejlepší možnost udělat si představu o obsahu láhve. Vinaři z Mosele to dělat nemusejí. Člověk, který jednou ochutná jejich vína, už zkrátka ví. V Argentinských vinařstvích se stabilním klimatem jsou vína rok co rok stejná a sklepmistrovi prý snad stačí jen nahlédnout do laboratorních výsledků, aby věděl, že je vše, jak má být.

Pokud sledujete náš facebookový profil, nejspíš víte, že my naše vína ochutnáváme v každém výrobním stádiu (a že občas je to opravdu dřina). A já pokaždé znovu přemýšlím, jaký další technologický postup použít, abych ze suroviny, kterou jsem si přivezl z vinohradu, vyrobil to nejlepší, co dokážu. S každým vínem a každým ročníkem stojí moravští (a čeští) vinaři před novými výzvami a dokazují své umění. My, pokud budeme chtít dělat dobrá vína, nikdy nezakrníme na jednom naučeném výrobním postupu. A pokud ano, přijde ročník 2014 a pěkně nás vyškolí…

Kromě toho (a to je, myslím, jihomoravské specifikum), nás neustále žene dál vzájemná vinařská konkurence, se kterou ovšem žijeme bok po boku ve více či méně přátelských vztazích. Ukažte mi kteroukoli jinou vinařskou oblast, kde v jedné obci působí víc než 50 vinařství jako ve Velkých Bílovicích. Kde můžete jít posedět do více než dvacítce vinných sklepů (a ještě přitom být na území jiné republiky) jako v Bořeticích. Kde začínající vinař jako já může na místní výstavě vín postavit vína vedle takové kapacity, jako je Leoš Horák. A my všichni se neustále potkáváme, přátelsky se “štengrujeme” a jeden od druhého se učíme. (štengrovat se = popichovat, provokovat)

A toto je, myslím, tím největším kouzlem jihomoravského vinařství a naší největší konkurenční výhodou. Uznávám, že pro spotřebitele to může být možná matoucí a nepřehledné. Že je nejspíš těžké se zorientovat v domácím trhu s víny. Že se, bohužel, může stát, že koupíte víno, které není dobré, nebo minimálně víno, které není tím, co jste čekali. Pak máte dvě možnosti:

1. Můžete považovat pití vína za jedno velké dobrodružství, těšit se z různorodosti, užívat si pestrost nabídky, bavit se tím, jak jste neustále překvapováni a přijmout riziko, že občas může být toto překvapení nemilé.

2. Můžete vyrazit přímo do vinného sklípku (třeba k nám), poznat svého vinaře, víno ochutnat a odvézt si to, které Vás osloví.

Obě cesty mají cosi do sebe 😉

František Machovský